Co se dělo, děje a dít bude

by - května 26, 2017

Jsou dny, kdy nemám  čas a  ani chuť absolutně na nic. Jsem unavená, rochním se v žumpě svých problémků ( jako třeba, že došlo víno! ) a jen představa, že bych měla něco dělat mě vyčerpává takovým způsobem, že se nejsem schopná převalit ani na druhý bok. Ovšem pak jsou tady ty dny, kdy si konečně umyjete svoji nechutně mastnou hlavu a svět je najednou mnohem růžovější, třeba jako dneska. Když už mám takovou nechutně dobrou náladu,  tak jsem si říkala, že bych mohla napsat nějaký "kecací" článek.


10 let spolu

Vzpomínám  si když to byl rok, když těch let bylo najednou pět, nebo když jsme před třemi lety seděli   poprvé v naší nejoblíbenější restauraci  a říkali si jak jsme na sebe pyšná, že  jsme už půl roku v Dublinu. No a teď jsme tady. V zemi,  která byla na našem wishlistu úplně nahoře a oslavujeme další výročí. Občas mi to přijde neskutečný, ale jsem hrozně vděčná za to, že mám vedle sebe někoho kdo mě miluje , někoho o koho se můžu vždycky opřít, někoho kdo mě dokáže vždycky rozesmát... A tak bych mohla pokračovat do nekonečna.



Neumím řídit po tmě...

Taky neumím parkovat ani přes den, ani v noci , nemám absolutně žádný odhad a vlastně bych to mohla shrnout tak, že  neumím řídit vůbec a je naprosto jedno, kdy, kde, jak a co.  K tomuhle přiznání mě přinutily moje včerejší zážitky, kdy jsem parkovala (ve dne!) a řídila potmě.  Tedy ne že bych předtím neměla o svém řidičském umění žádné pochybnosti, ale úspěšně jsem se je snažila ignorovat. Ovšem včera to byla poslední kapka.
Abych vám to tak  lehce nastínila. Málokdy řídím sama a když už musím mám z toho většinou infarktový stavy. Včera drahý začínal v práci v době, kdy  já  končila a mě tedy čekala jízda domů. K mému velkému překvapení jsem ji zvládla bez  toho aby mě ranila mrtvice, aby na mě někdo troubil ( taky je vám vždycky hrozná hanba když na vás někdo troubí?! ), nebo abych se nevlezla do svého pruhu. I když pořád mi těch 11 kilometrů přišlo asi jak cesta z Moravy na Šumavu.
 S nově nabitým sebevědomím jsem si říkala, že nebudu pokoušet karmu a zaparkuji vedle baráku na ulici, protože vměstnat se do toho prostoru, kde normálně M. parkuje už bylo trochu sci-fi. Problémek jedna  vyvstal, když jsem  podél ulice neviděla žádné volné místo. Přiznám se, že v té době jsem se zapotila až na zadku a připravovala se na to, že na dveřích přibudou další škrábance, pokud se mi ty poštovní schránky rovnou nepodaří srovnat se zemí . Nemusím vám povídat, že zaparkovat se mi prostě nepodařilo. Další možnost bylo zaparkovat naproti dveřím podél plotu, kde parkuje normálně nás spolubydlící se svým tranzitem,  a že ho později poprosím aby mi přeparkoval. No i když se na první pohled zdálo, že je mezi auty místo pomalu pro autobus, tak moje kára se tam prostě nevlezla. No a na závěr jsem, z té naší debilní uličky musela vycouvat protože mi všechny parkovací možnosti došly , nenarazit do sloupu a najít místo k parkování. Co na tom, že jsme si pak všimla, že  hned vedle chodníku před domem bylo spoustu místa, které jsem předtím neviděla. A tak  se mi podařilo zaparkovat, sice metr a půl od obrubníku, ale s pocitem dobře odvedené práce. Znáte ty videa na youtube z veřejných kamer, kdy se smějete lidem, že neumí zaparkovat? Není to od vás hezký a já už to taky dělat nebudu! 

A aby toho za ten den nebylo málo, čekala mě  ještě jedna cesta. Vyzvednou M. z práce.
 Poté, co jsem zapudila tu ošklivou vzpomínku s parkováním a říkala si, že domů se mi ve velkým provozu jelo fajn, tak v 10 večer, kdy bude jezdit jen pár aut už to bude brnkačka. No. Když zapomenu  na fiasko se světly, cpaní se do vedlejšího pruhu, protože mi přišlo že chodník je moc blízko a uprostřed  na čáře se jede přeci jen pohodlnější, jsem málem dostala psotník když mi na palubovce začala blikat oranžová kontrolka. Za pár vteřin mi sice došlo, že mi to jen oznamuje, že mám natankovat, ale stačilo to na to aby ve mě pořád hrklo, začalo mi příšerně rychle bušit srdíčko a na čele se mi objevil smrtelný pot. Když už jsem se trochu uklidnila, řekla jsem si, že teda zastavím po cestě na benzínce. Tam jsem sice asi desetkrát zkontrolovala jestli opravdu tankuji benzín, ale nakonec se mi povedlo úspěšně natankovat a  sebevědomí mi stouplo do obrovských výšin a já se cítila jak mistr světa omeleta. K mému velkému překvapení zbytek cesty proběhl bez problémů, což je na závěr trochu nuda! Ovšem vyvstává otázka, co mě vlastně v té autoškole naučili? Protože řídit, to rozhodně ne!! A už se těším až se vrátíme zpátky do Čech, já budu muset řídit vpravo a ještě používat řadící páku.

A co vy a váš řidičský um?

Aby jste viděli, proč mi dělá takový problém parkovat a že nekecám že je to dlouhý jak kráva! A povšimněte si stylových záclonek!


Svatba

Asi 14 dní jsem nedokázala zavřít zobák a furt mlela jen o šatech, místech, kytkách a výzdobě. Udělala si seznam hostů a zašla i tak daleko, že jsem si  sestavila zasedací pořádek.  Samozřejmě jen předběžný! ( jako by to mělo ospravedlnit to, že nejsem až takový magor ). Sice  bude svatba až za dlouho, ale s tím, že se domů vracíme až v prosinci a v lednu chceme zas na pár měsíců jet pryč, tak se snažím si spoustu věcí  vyřídit už teď ( a ne, vůbec to nemá nic společného s tím, že jsem posedlá plánováním! Viz zasedací pořádek).

Musím říct, že mě reakce některých lidí na naše zasnoubení  vážně zklamala a být ta svatba teď, tak jím řeknu ať radši zůstanou doma, ale naštěstí mám nejlepší kámošky na světě, co mi nedovolily abych byla smuténka. 

Na lepší náladu jsem si koupila tenhle  úžasný plánovač z https://everbay.shop/  a už se hrozně těším až přijedu domů a on tam na mě bude čekat a já si do něj budu zuřivě zapisovat! Tady mi zatím bude muset vystačit mých milion diářů.

A taky jsem se vás chtěla zeptat, jestli by jste chtěli  pár článků o přípravách na svatbu, o tom jak si to asi tak představuji atd. Budu ráda, když mi dáte vědět do komentářů:)

IMG_6408-2.jpg

Leden

Od té doby co jsme tu, mi čas utíká úplně jinak než jsme zvyklá,  už  se nám to poněkud krátí. Čekají nás jen 4 měsíce v práci a pak měsíc cestování a sbohem a šáteček. Přijde mi to neuvěřitelný, protože je to jak včera, co jsme přistáli v Aucklandu a já si říkala, že do prosince 2017 je fakt daleko. No a není. 

Někdy na konci roku jsem psala o tom, co by jsme po návratu chtěli dělat. Ze začátku byla  úplně  nahoře Kanada, ale protože nám nevyšly víza, tak jsme to přestali řešit a říkali si, že si ještě rozmyslíme, jestli si zažádáme na konci roku znovu. Pak se nějakou dobu  mluvilo o Dublinu, ale drahý se na to moc netvářil a tak jsme to nechali být. A nakonec jsme se rozhodli, že se  konečně po  víc jak třech letech vrátíme do Česka a zkusíme bydlet tam. Musím říct, že mě tohle rozhodnutí docela děsilo. Na jednu stranu jsem byla nadšená, že zase budeme mít byt jen sami pro sebe,  budu trávit  čas s kamarádkami, budeme chodit na všechny ty rodinné oslavy  a budeme si užívat všechny ty radovánky, ale na druhou   jsem se bála toho, že se vrátíme do toho pro nás typického českého módu: na všechno si stěžujeme, jsme nespokojení, ale nic s tím neuděláme... Přiznejme si to, že se u nás lidi hodně mračej!

No a  pak  jsme si řekli Iceland a  bylo to jasný. O Icelandu jsme poprvé začali mluvit tak dva roky zpátky a hrozně tam chtěli na dovolenou, ale protože to v té době bylo kapánek (dost!) mimo náš rozpočet, tak jsme měli smůličku. No a protože letět tam na dovolenou je pořád poněkud  mimo náš rozpočet, tak jsme si řekli  proč tam nezkusit bydlet a pracovat.. Zvládli jsme to v  Irsku, zvládli jsme to tady, takže proč by jsme to nezvládli na Icelandu. Musím říct, že jen z představy, že možná  uvidím  tak neskutečnou přírodu, mám chuť skákat po pokoji. Držte nám palce, ať to vyjde! A joo, do Kanady chceme potom, po svatbě. Miluju plánování ♥

Doufám, že jsme vás dneska nenudila a přeji vám ten nejkrásnější víkend!

You May Also Like

11 komentářů

  1. Tak přeju, ať vám to všechno hezky vyjde!! :) Jinak, jo, čas letí, je to hrůza. Je to tak se vším, co je pro člověka úžasné. Proto je plánování v tomhle super, člověk si musí zas naplánovat věci, na které se může těšit, až skončí ta aktuální. :)


    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  2. Budu držet palce, aby ti to všechno vyšlo! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji a držím palce. Jinak ohledně toho parkování-také mám problémy (asi jako 90% žen:-D) a noční řízení mi problémy nedělá, ale vidím blbě, když je přechod mezi dnem a nocí(šero)...

    Inka Lifestyle Blog -> fotografie, líčení, DIY a samozřejmě zabava :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Wow! to je fakt úžasné ! Klidně mrkni i ke mě :) http://worldbymeandme.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Skvelý kecací článok. Je úžasné ako dlho ste spolu a hlavne nech Vám to klape a ste šťastní ešte dlho. A nech Vám všetky plány výndu. :)
    Skvelý blog. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Na mna nastastie nik netrubi :), a inak aj pre mna je svet ruzovejsi, ked si umyjem vlasy 😄😄

    OdpovědětVymazat
  7. Člověk tu chvíli není a tolik novinek? Gratuluji k zásnubám! Já bych si určitě články o svatebních přípravách přečetla ráda :) A držím palce, ať vyjdou cestovatelské plány ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Jedním slovem WOW. Nejen, že jsem se konečně v dnešní "všechnonaprd" den upřímně zasmála, ale přijde mi jako bych četla sama o sobě. Parkování i řízení potmě je u mě taky horor, reakce na zasnoubení taky žádná sláva (a to jsme spolu skoro 9 let) a taky už si půl roku plánuju svatbu, která je zatím v nedohlednu :D Gratuluji k výročí a především k rozhodnutí nevracet se zatím do Česka!

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc!:)
      Jsme ráda, že nejsme sama, kdo tam bojuje s řízením a plánuje tak dopředu:)

      Vymazat
  9. 10 let? WOW?! Nemám slov. Strašně moc vám to přeju a o svatebních přípravách si ráda něco přečtu. Třeba se mi to za několik let bude taky hodit :))

    Iceland? Výborně! Ty ráda fotíš. Mně se líbí Iceland a tvé fotky, ale na cestování nemám, takže tohle bude fajn kompenzace :D :)

    Jinak jsem docela dobrý řidič a řízení miluju, ale parkování v Praze je zlo. Já prostě neumím zacouvat na místo mezi dvěma autama. Pozadu fakt nééé. A taky máme velké auto. Široké i dlouhé. Peklo. Nikam se prostě nevejde, ale jinak je na ízení úplně zlatý! :D ♥

    Gabux

    OdpovědětVymazat